Vedle nepochybně malebné, tajemné, potemnělé, až fantastické krásy mého rodného města a tajného spojení, které mě k němu odjakživa pojí, jsem se snažila zadržet ony okamžiky zastavení, ony odmlky, které si kolemjdoucí čas od času dopřávají, aby jednoduše pocítili přítomnou chvílí, onen vteřinový obraz, ve kterém je zároveň obsažena naše minulost, naše bytí, i vnitřní snění, z něhož plyne tvář naší budoucnosti.
Onu chvíli, kdy se člověk nadechne, aby sám sebe proměnil ve světě, aby sám sobě v něm lépe porozuměl, aby se lépe snažil dosáhnout místa, kde sám na sebe čeká, kde má chůzku sám se sebou.
Onu chvíli, kdy stojíme v jednotě se svou samotou, pociťujeme její tíhu a štěstí, a kdy se naše cesta znovu rozsvěcuje, tak niterně spjata s našimi prostory a jejich identitou:
cesta města – cesta života.
Onu chvíli ticha, kdy píseň naší existence se znovu počíná.
Proč pohledy noční? Dnešní dny jako by byly tolik uspěchané, naše životy tolik přepěchované: podobné štěrbiny se tedy otevírají velkoryseji v noci. Tyto okamžiky, kdy jsme konfrontováni sami se sebou, chvíle, od kterých se naše modernita spíše odvrací, „noci pravdy“ (Rimbaud), „půlnoční zkoušky“ (Baudelaire), byly opěvovány vybranými malíři, mimo jiné Schikanederem, a básníky, kteří nám pomáhají znovunalézat jejich tajemství. Některá města jako by je uchovávala sama o sobě v podobě genia loci. A snad není náhodou, že následující řádky mladému Balthasarovi Kłossowskému, budoucímu Balthusovi, napsal pražský Němec Rilke:
„Vždy o půlnoci se pak rozvírá malinká skulina mezi dnem, který končí a tím, který začíná. Kdo by měl obratnosti dost, aby se jí prosoukal, vymknul by se času a octl v království neodvislém od všech proměn, kterým podléháme; tam je shromážděno vše, co jsme ztratili.“
Ve vší skromnosti bych dodala: i to, co budoucnost slibuje – ovšem umíněným především.
Město není věc. Je to dar, a závazek šířit jej dál.
Tyto pohledy dedikuji Jakubu Shikanederovi, který mi předal těch několik přístupových hesel,
bez kterých by ke mně Praha možná nikdy nepromluvila.
Přeložil Jean-Gaspard Páleníček
